Já Ti říkám Irčane a Ty mne nazýváš princeznou... Říkáš o mne, že jsme příliš chladná a já mám přitom jen strach, že až naše těla zdrogovaná vášní konečně zapadnou do sebe, bude mne to stát více, než zdravý rozum. Přijdu o svůj život, o vzácnou tekutinu, která koluje v říčkách mých tepen. Po kapičkách se přesunou do bezpečí Tvých hladových úst, vypiješ a vychutnáš si je jak sladky, kořenitý Cagor. Vypjaté k bolesti a zvlhle vyzývající budou má ústa i rokliny slastného zadostiučinění. Tak hladová jsou Tvá přání, tak úslužná jsou ta moje, krásný kníže pekel...

Jsem tu, abych našla jediného muže. Muže neobyčejné síly, dlouhých vlasů svázaných do copu. Jeho svalnaté tělo je určené jen mně. A moje křehké, bílé tělo je naopak určeno jeho hrám. Je stvořen k tomu, aby mne spoutal svou silou, aby mi ukázal bolestnou podobu lásky.