Tak tenhle příběh je už hodně starý :) Po týdnu v Belgii na studijním pobytu jsme byli už všichni více než znavení. Dalo by se dokonce říct, že mnozí z nás se na nohou drželi jen silou vůle. S přítelkyní Danou jsme se taky necítili zrovna nejsvěžejší, ale po celý týden jsme neměli příležitost být pořádně spolu, a tak jsme si užívali vzájemné blízkosti. Chodili jsme spolu už rok a bylo nám teď čerstvě osmnáct. Až do hranic s Německem ještě zářilo slunce a drželo nás vzhůru, ovšem hned po setmění (vyráželi jsme totiž v sedm hodin večer) začali postupně lidé odpadávat. Povídali jsme si o tom, jaké to bylo u rodin, ve kterých jsme bydleli, a teprve, když nás začalo přerušovat cizí chrápání, uvědomili jsme si, že většina autobusu spí, nebo aspoň odpočívá. Atmosféra byla hned taková uvolněně...

pokračování