Až někdy budeš soudit moje žití, obuj si moje boty a přejdi moji cestu, projdi moji minulost,pocity, moje slzy, zažij moji bolest,radost,projdi roky, které jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já...Až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš...

Soulož by neměla být dílem okamžiku, živelným vybitím, poskytujícím záblesk slasti. Měla by naopak být promyšleným konáním, poskytujícím zaměstnání na celý večer.