Už od malička jsem rád jezdil k dědovi a babičce na prázdniny, nebo u nich jen trávil víkend. Děda byl takový ten správný akční typ, co byl pro každou špatnost. A to myslím každým coulem. Už když mně bylo 8-10 let, dědovi bylo lehce přes 60, ale duchem byl pořád mladý čipera. Několikrát jsem slyšel podezřelé zvuky z ložnice mých prarodičů, když jsem u nich spal. Vrzající postel bylo to nejmenší, taky babiččino sténání, někdy i křik. Ze začátku jsem se bál, netušil jsem co se děje a měl strach, že děda snad babičce ubližuje. No, postupem času jsem zjistil, že jí ubližuje leda tak jeho tlustým nadrozměrným klackem. Ano, čím jsem byl starší, tím víc jsem to chápal. Na druhou stranu bohužel pro dědu, babička už s ním nedokázala držet krok. Prostě už neměla takovou chuť na sex. Takže se nejedno...

pokračování

Moje babička Vlaďka bydlela kousek od nás na vesnici. Rád jsem u ní trávil dětství, měl jsem tam i spousty kamarádů a kamarádek. Jak jsem dospíval, jezdil jsem tam míň a míň, ale vždy se tam rád vracel. Jak za babčou, tak za kamarády. Především za Mončou, vnučkou babiččiny sousedky. Byla o 2 roky starší než já, ale už odmala jsme si rozuměli a nadělali se spousty rošťáren, žel, na doktory jsme si nikdy nehráli, což mě mrzelo. Jednou, když mi bylo asi 17 let, jsem k babičce přijel na nocleh, který jsem spojil i s návštěvou místní zábavy. Doufal jsem, že se tam Monča taky objeví a já budu mít tentokrát u ní úspěch. Moc dobře věděl, že po ní pálím, ale brala mě jako kamaráda, a já byl rozhodnutý to zlomit. Nicméně večer se nevyvíjel podle představ, Monča skončila s jedním mým kamarádem na ...

pokračování

To se tak jednou uprostřed noci moji rodiče vrátili z mejdanu. Byli dobře naladěni a veselí. Už bouchnutí vchodovými dveřmi mě probralo ze spánku, hlasitý smích a bouchání skříněmi mě probralo dostatečně abych vylezl z postele. Chtěl jsem jim říct, že v baráku je někdo, kdo by rád spal. Ale sotva jsem vylezl z postele, dům docela ztichnul. Až podezřele. Když jsem vylezl na chodbu, slyšel jsem plesknutí a mamku jak zakřičela bolestí. A další plácnutí, a další výkřik. Byli v kuchyni a táta si na mamce určitě léčil mindráky. "Ztichni, nebo ho vzbudíš" slyšel jsem taťku jak domlouvá mamce a následovalo další plácnutí. Ale to už mamka nevykřikla bolestí, ale slastí. Jako by se jí to líbilo. Srdce mi tlouklo jako šílené a já se potichu plížil ke kuchyni, dveře byly pootevřené. Naskytl se mi po...

pokračování