Pořád se mě někdo ptá, jestli jsem horňák nebo dolňák… Ach, tyhle škatulky. Já to mám prostě jinak. Je tu milion různých galerií, kde jsou hezké fotky, ošklivé fotky, detailní fotky. To hlavní, co mě bere, se děje úplně jinde okolo. A právě tam platí to starý okřídlený: méně je mnohdy víc. Popsat si nebo představit si ideál krásy je vlastně nemožná činnost. Celé to na mě působí jako celek, kdy vše dává smysl. Například nos. Velký, trošku křivý nos, který dává obličeji tu správnou jiskru, která mě v mé hlavě láká přiblížit se. Velká pusa plná zubů, která kouzlí úsměvy a láká po rozesmání i ochutnání. Klíční kosti, které jen nenápadně nakukují z lemu trička, jako zabalený dárek pod stromečkem. Bradavky, které ledabyle odpočívají pod svrchním oděvem. Ty víš, že tam jsou, já vím, že t...

pokračování