|
Uživatelské deníky - ...jednou to třeba nebude jen touha..... 
No, není to deník v pravém slova smyslu. Jenže to asi tady nikdo nečeká... Tak tedy snad jen: Jsem chlap s poněkud zvrácenými choutkami. Takže pánové (a dámy), pokud v tomto směru (a samozřejmě pokud nemáte zálibu v močení) nemáte zalíbení a pochopení, nemá smysl číst dál...
Ta hospoda vypadala jako stará dobrá čtyřka bez obsluhy. Nebyl to zrovna výstavní lokál, ale byť působil dojmem jisté neudržovanosti, byl celkem sympatický. Proti dveřím výčep, ve kterém byla hospodská, která pamatovala lepší časy a několik štamgastů ze skelným výrazem, kteří vypadaly, že už zapustily kořeny. Díky nim, pomačkaným krabičkám cigaret a velmi unavenýmu větráku se v lokálu možná hůřeji dýchalo, ale za mlhou hustou tak že by se dala krájet byl na konci místnosti stůl u okna, kde nehrozilo nebezpečí zadušením. Tam jsem našel útočiště u sklenice piva a tam si mě našel i On. Ten lokál pod Nuselským mostem navrhl on, když jsme se náhodou potkali na jednom chatu. Oba jsme se dopředu shodli na tom, že fotka je sice fajn věc, ale nikam to nevede, protože fotky lžou. A tak to byla schůzka dvou chlapů na slepo. Věděl, že mi je osmatřicet a já věděl že je o čtyři roky starší. A oba jsme se ujistili, že nejsme princové z obálky, ale obyčejní chlapi. Chlap který ke mě nakonec přisedl, byl asi tak o půl hlavy menší než já, lehce při těle a rozhodně nevypadal jako manekýn. Ale to nijak nevadilo, protože jsme měli společné téma, díky kterému jsme se sešli. Zatímco v nás mizelo jedno pivo za druhým a čas se rozběhl takřka neuvěřitelnou rychlostí, zjistil o mě v základu nejspíše vše potřebné... Protože když jsme nakonec dorazili do jeho bytu nasadil mi na krk obojek a vzal z věšáku vodítko. Je pravda, že já sice byl trochu pod parou, ale spíš jsem byl mnohem více nedrženej, protože mi vůbec nevadilo, že jsem zůstal na čtyřech. Dovolil mi jen sundat bundu a košili. Pak si mě odvedl do kuchyně, kde nejdříve z lednice vytáhl láhev piva a pak z skřínky pod linkou velkou misku pro psy. Společně jsme zamířili do obýváku kde se rozvalil v koženkovém křesle, misku položil vedle a mě řekl ať mu začnu čichat rozkrok jako pravěj čokl. Začal jsem se nosem, tvářemi i čelem otírat o vnitřní stranu stehen a bradou odstrkoval nohy od sebe abych se dostal hlouběji. Musel si rukou upravit čuráka v kalhotách a tak jsem mohl pozorovat jak mu pozvolna naběhl. Začal jsem tím směrem víc dorážet nosem a jazykem olizovat tu bouli. A zatímco si otevřel láhev piva a začal pít, tak se mu začala po kalhotech od té boule šířit mokrá skvrna. Na nic jsem nečekal a začal sát a lízat až jsem měl tvář celou vlhkou. \"To se ti líbí ty čokle?\" Myslím, že tu otázku spíš zavrčel, než že by se ptal. Odložil na chvilku láhev piva, povolil poklopec a z něj vypadl ještě vlhkej polostopořenej čurák a pleskl mi o tvář. On se v křesle ještě o něco víc uvolnil, znova si vzal láhev a přimhouřenýma očima sledoval jak se budu starat o tu jeho kládu... ___________________________________________________________________ Vše co bude dál je na Tobě... |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Zlínský 
Ústecký 
Karviná 
Jihomoravský Náš TIP!  |
