|
Uživatelské deníky - Paní Hanka 
Vzduchem zasvištěly důtky a dopadly na podvázané prsa, které už získávaly temně fialovou barvu. Paní to s provazy prostě uměla Řemeny se napjaly, pouta se zaryla do zápěstí jak se Dáša napnula v dalším návalu bolesti a zasykla.
'Auuuu' ujelo jí a ona hned věděla, že je zle. Neměla dovoleno mluvit, neměla dovoleno jakkoliv projevovat bolest. Mohla jen počítat a děkovat. Byla akorát u čísla 63, a do 100 jí zbývala necelá polovina. A to vše bylo v háji díky chvilkové ztrátě koncentrace. 'Prosím?' Zeptala se Hanka, ale na odpověď nečekala a otočila se zády ke svému pracovnímu stolu s nářadím, aby vyměnila důtky za jinou hračku. Dáša dýchala přerývavě, pot jí tekl po celém těle. Cítila, jak jí čůrek potu stéká mezi půlky. Byla nervózní. Jako vždy. S Hankou se scházely už přes měsíc, ale vždy, když došlo na jejich hru, cítila lehkou nervozitu, ale i vzrušení a chtíč. Chtíč, který mohla uhasit jen její Paní tím, že ji bude mít celou ve své moci. A Dáša byla oddaná až za hrob. Sledovala, jak si Hanka vybírá ze spousty různých hraček. Nakonec sáhla po rákosce. 'A počítáme znovu, ano?' Zeptala se Hanka. 'Ano...' Velká rána kterou Dáša nečekala. Hanka jí uštědřila takovou facku, až se jí vlasy nalepily na spocenou tvář a slzy vyhrkly bolestí. Vzlykala a třásla se. Další školácká chyba. A nebo to dělala podvědomě? Na obličeji se jí objevily červené skvrny od latexové rukavice. Další znamení děvky. 'Ano, paní.' Opravila se rychle, než jí stihla přistát další facka. Hanka jen nepatrně přikývla s přimhouřenýma očima. Nelíbilo se jí chování její hračky. Rákoska přistála rovnou na bradavce, kde se pod tmavým pruhem objevily rudé kapičky krve. Dáša byla tentokrát statečná. Zasykla, vzepjala se, zaťala všechny svaly ve svém těle, ale nevydala ani hlásku. Až na 'Jedna' A další rána 'Dvě' Třetí úder trefil druhé prso které taky vydalo pár kapek krve. Měla svoje kozy podvázané tak pevně, že stačilo málo, aby tvrdá rákoska praskla napjatou kůži. Při dvacáté ráně se už Dáša neudržela a začala vzlykat. 'Prosím, Paní' zašeptala. 'Dost, prosím!' Tolik bolesti už na ni bylo moc. Cítila, jak jí stehna zalévá mokré teplo. Pochcala se od bolesti. Tvář rudou a uslzenou vzala do náručí Paní Hanka a dlouze se jí dívala do očí. 'Jsi slabá' Zasykla 'Ale já z tebe udělám poslušnou. Na to vem jed.' Povolila jí řemeny a Dáša padla na všechny čtyři do kaluže moči, ale to bylo to nejmenší, co ji trápilo. Třásla se, popotahovala a snažila se nerozbrečet. Paní nepromíjela. Paní jen odměňovala. A věděla, že za tohle zaplatí sakra draze... |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Moravskoslezský
Středočeský 
Ústecký 
Jihomoravský Náš TIP!  |
