|
Uživatelské deníky - Učitelka 
Bylo už dávno po třídních schůzkách a celá škola pomalu utichala. Chodby byly prázdné, zhasnuté a venku se stmívalo. Zůstal jsem v budově jako poslední, abych s třídní učitelkou mé dcery ještě v rychlosti dořešil její prospěch a blížící se výlet.
Když jsem vešel do její třídy, seděla sama u katedry. Na sobě měla elegantní tmavé šaty a s únavou v očích si zrovna mnula kořen nosu. „Posaďte se,“ řekla s tichým úsměvem a zavřela třídní knihu. „Dneska to byl vyčerpávající den. Tolik rodičů, tolik stejných dotazů... Jsem vlastně ráda, že jste tu zůstal.“ Sedl jsem si blíž a vytáhl papíry. Během hovoru jsme se oba sklonili nad lavici tak blízko, až se naše těla dotkla. Vůně jejího parfému se rozlila celým tichým prostorem a v té chvíli se atmosféra rázem změnila. Vzhlédla. Její pohled sklouzl od papírů přímo do mých očí, úsměv jí na rtech zvážněl a v místnosti zhoustlo syrové napětí, které nemělo s matematikou ani s prospěchem nic společného. „Víte...“ začala tišším, zastřeným hlasem, pomalu vstala a udělala krok blíž. Zastavila se těsně přede mnou, takže jsem cítil žár jejího těla. Její prsty mi vjely do vlasů a prudce mi stáhly hlavu k sobě. „Třída je sice zamčená, ale...“ zašeptala mi přímo do úst, zatímco druhou ruku mi sjela níž po hrudi, „myslíte, že by nám to někdo zazlíval, kdybychom přestali předstírat slušnost?“ Neztrácel jsem čas. Popadl jsem ji za boky, svalil ji na okraj dřevěné katedry a smetl přitom všechny papíry na zem. Její sukně vyletěla nahoru a v potemnělé, tiché třídě jsme naplno propadli drsné vášni, která celou dobu doutnala pod povrchem. Žádné ohledy, jen těsný kontakt, ostré nádechy a potěšení v prázdné škole. |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Náš TIP!  |
