Nevím kolik lidí má právo soudit... Jsem tady asi jediný kdo nemá důvod o sobě lhát??? Tak proč mi nevěříte? je to snad : ,,... podle sebe soudím tebe...,,

Moc jsem toho nezažil ale něco jsem odpozoroval: Na začátku vztahu je jedno co a jak říkáte, ten druhý Vás vidí růžovými brýlemi a cloumá s vámi chtíč... postupem času ale opojení pomine a nastává ,,krize,,.

Mám SKORO perfektní vztah ALE toho sexu není tolik jak bych si přál. Když to napravím někde jinde bude to fajn ale pokud to praskne asi to nebude fajn...

Když jsou dva lidé napojeni, nic jim neschází. Protože mají jeden v druhém oporu, můžou se spolehnout, můžou věřit a mohou klidně žít. Má však jede z nich právo chtít víc?

Všude se říká prázdninová romance, nezávazný a náhodný reál, ... Všichni asi máme své touhy a tajná přání. Mnohdy naše mysl a představivost dokáže víc než realita ale jak se k té reálné zkušenosti dostat???

Proc vždycky to co nemůžeme mít nás nejvíc láká a vzrušuje. Co az to dostaneme nebo okusíme?

Zda se mi že najít milenku je horší jak normální rande. ALE MÍT NEZAVAZNY SEX JE STEJNE SLOŽÍTE JAK MÍT SEX VE VZTAHU.

Co je to nevěra? Všechno? Nebo jen pokud se do toho zamotají city?

Jak to asi dělají ostatní když to na ně přijde? Ubrání se tomu svému chtíči nebo s radostí podlehnou? Je to známka slabosti když člověk podlehne?

Kdo by měl určovat čáru za kterou to už není ,,normální,,??? Myslím si že nejsem určitě sám kdo má svoje sny a tajné touhy... Něco co by si chtěl splnit ale boji se snad aby něco nepokazil.