Tenkrát jsem byl fakt na dně. Rozchod, problémy v práci, mizerný prachy a absolutní strach co bude dál mi vzali vítr z plachet. Uznávám, že jsem fakt v té době neměl náladu na nic a už vůbec ne pomyšlení na nějaké bouření. Spíš obrovskou náhodou se stalo, že jsem narazil na člověka z jednoho krajského města, který mě nakonec nadhodil, ať se na to všechno vykašlu a vypadnu někam na pivo (nejlépe s ním) a po dlouhý době se fakt odvážu a užiju si nečekanou svobodu. A tak jsem jednoho dne po práci odjel. Protože jsem věděl, že je stavěnej na chcaní, tak jsem si i já dal do vlaku na posilnění (a možná i kuráž, i když to bych vám asi ten den nepřiznal) nějaký to pivo v plechu. Už když jsem vyrazil, tak jsem zjistil, že na něj (rozuměj, toho chlapa z kraje) působím jako zjevení. Fakt nevěřil,...

pokračování

Mám pocit, že se chlapi bojí... Nějak mi nejde do hlavy, že by se nenašel chlap, kterému je víc ja čtyřicet a nešel by na pivo. A asi jsem v Čelákovicích jediný, kdo pokecá o čemkoli (teda krom fotbalu, tomu fakt nerozumím ). Chlapi! Co je s váma...??? Takže: Zajdeme na pivo tady a ne na konci světa? A ještě něco: Nejde se fotograf voayer? Tak mě napadlo, jestli bych tady nenašel chlapíka, který by mi pomohl nafotit nové galerie pro Zákulisí.cz? Nejlépe někdo z Čelákovic, Lysé a blízkého okolí ;) Opět mám totiž pocit, že v dnešní době je skype a webka to jediné co funguje... A já bych rád i živej pokec bez tabletů a telefonů... Jasně bere mě focení a šmírování. Jasně rád směním fotky... Ale přeci jenom už jsem odrostl všem těm časákům ;) a lámání rukou jak nejlépe zabrat svýh...

pokračování

Tak si říkám, že sny se nikdy neplní. To by bylo jednoduché. Ale z druhé strany je asi chyba nezkusit, alespoň nadhazovat štěstěně pod nohy klacky a třeba klopýtne... Třeba tyhle řádky bude číst chlap, který má někde uvnitř alespoň trochu zvrácenosti a dělá mu dobře, když jen sedí, popíjí pivo, kouří cigára a jemu jedno, kdo mu kouří čuráka, jen když se tak děje. A když potřebuje chcát tak nemusí vstávat, jen mi prostě nachčije do huby... Asi toho mám v hlavě víc, jen nevím jak to z ní vysypat na papír. No, kdybys tohle četl a chtěl do toho jít a nadhozený scénář dál rozvíjet, dej vědět... Jak říkám. Nevěřím, že se něco dá zlomit, ale co kdyby...

No, není to deník v pravém slova smyslu. Jenže to asi tady nikdo nečeká... Tak tedy snad jen: Jsem chlap s poněkud zvrácenými choutkami. Takže pánové (a dámy), pokud v tomto směru (a samozřejmě pokud nemáte zálibu v močení) nemáte zalíbení a pochopení, nemá smysl číst dál... Ta hospoda vypadala jako stará dobrá čtyřka bez obsluhy. Nebyl to zrovna výstavní lokál, ale byť působil dojmem jisté neudržovanosti, byl celkem sympatický. Proti dveřím výčep, ve kterém byla hospodská, která pamatovala lepší časy a několik štamgastů ze skelným výrazem, kteří vypadaly, že už zapustily kořeny. Díky nim, pomačkaným krabičkám cigaret a velmi unavenýmu větráku se v lokálu možná hůřeji dýchalo, ale za mlhou hustou tak že by se dala krájet byl na konci místnosti stůl u okna, kde nehrozilo nebezpečí zadušení...

pokračování