|
Uživatelské deníky - 15.6.2012 
Když má člověk na sobě jen bílou košili a bílé plátěné kraťasy a je naostro, pak se nemůže divit, že když ho zastihne bouřka a celý zmokne, že bude budit veřejné pohoršení, ale taky závist. Toto se mi stalo. Byl jsem na kost promoklej a můj oděv přestal plnit krycí úlohu. Košile a kalhoty se mi přilepily ke kůži a vypadalo to, jako bych byl nahý. Po několika pohoršených a pobavených pohledů na moje tělo jsem se musel zajít skrýt do nejbližšího bistra. Sedl jsem si do tmavého koutu a rezignovaně čekal na konec deště. Přišel ke mně mladý pingl a když viděl jak vypadám, řekl, že se můžu jít dozadu osušit. Odvedl mě do jejich šatny a ze skřínky vytáhl osušku, kterou mi podal. Se slovy, že se musí vrátit na plac, odešel. Svlékl jsem si košili i kalhoty a vyždímaj je na podlahu. Zabalil jsem se do osušky a vnímal její teplo. Za chvíli se pingl vrátil s hrnkem čaje a podal mi ho. Vděčně jsem ho přijal. Řekl, že se jmenuje Petr a za skřínky vytáhl pracovní kalhota, jaké nosí kuchaři a bílou košili. Podal mi to a řekl, že si to můžu oblíknout. Čekal jsem, že zase odejde, ale zůstal opřený o skřínku a koukal na mě. Upil jsem z čaje, pak postavil hrnek na stůl a shodil jsem ze sebe osušku. Nahý jsem stál před ním, natahoval jsem si nabídnuté kalhoty a on si mě prohlížel. Nebyl to právě moc velký hezoun, ale byl jsem mu vděčný za nabídnutou pomoc. Obléknul jsem si i košili a mokré hadry hodil do igelitky. Nabídnul jsem Petrovi peníze, ale on se jen usmál a řekl, že příště mu pomůžu třeba zase já. Tak jsem si dal na baru tři panáky JB a pak odkráčel domů. Zítra mu půjdu vrátit ty jeho hadry.
|
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Středočeský 
Praha 
Bratislavský Náš TIP!  |
