|
Uživatelské deníky - Z deníku mojí ex: Otrapové 
"Pěkný kozy!" Skoro se zasnil nějaký pán, který seděl naproti mě v autobuse. Bylo vidět, že nemůže svůj pohled odtrhnout od mého výstřihu. Nu což, není zrovna moc decentní. Dále jsem se dozvěděla, že velikost mého poprsí je tak akorát do ruky.
"Já zrzky rád taky!" Ozvalo se kdesi za mnou. "To bylo asi na tebe!" Ozvala se moje kamarádka vedle se smíchem. Pak jsme se vydaly ze zastávky na koleje. Opět se to neobešlo bez pokřiku z kolemjedoucího auta. "Dala bys mu?" Zeptala se mě kamarádka, když v dálce ustalo troubení. "Dyť to byla jenom stará oktávka!" Odpověděla jsem pohotově a těšila se na láhev tvrdého alkoholu, která čekala šest pater nahoře. "Kolik obejdů se tak denně projeví?" Zeptala se mě kamarádka. Řekla jsem, že ani to nepočítám. Samé zvolání, pohvizdování, slintavé pohledy. "Jako kdyby ještě neviděli pěknou zrzku. A co teprve, když si vemeš minisukni!" Usmála se kamarádka a začala regulérně nasávat. Zvolila ale špatnou lahev, která obsahovala pokus o alkoholový mix. "Fuj, co to je?" Zeptala se a hned mi tu láhev podala, ať se přece taky napiju. Už jsme byli docela opilé, přitom ještě ani nebyl večer. "Víš, mě by zajímalo, jaké by to bylo, kdybychom všem narážkám vyhověly. Dovedeš si to představit třeba na týden?" Řekla kamarádka. "Jako s těmi otrapy? To nemyslíš vážně!" Řekla jsem a zavěsila se jí kolem krku. "Dáme lyžinec?" Zeptala se mě, ale já netušila, co tím myslí. Kamarádka vzala kostku ledu a začala mě s ní jezdit po těle. "Zavři oči!" Řekla. Poslechla jsem. Kamarádka mi nadzvedla tričko a kostku na mě položila. Pak jí posunula k mému rozkroku. "Aaach!" Vykřikla jsem, když byla ledová kostka u mého klitorisu. Kamarádka na nic nečekala a ledovou kostku vzala do pusy. "Tak tohle je lyžinec!" Usmála se. A já byla docela v rozpacích. "Dobře, dalo by se ještě blbnout dál, ale to radši ne!" Řekla najednou, chroupajíc ledovou kostku. Pak otevřela sdílenou lednici pro nanukový dort a nenašla ho. "Sežrali ho asi zase z pokoje vedle!" všimla si pak jakési krabice. Otevřela jí a byla v ní srovnaná jakási víčka a v nich cosi zamraženého se zapíchanými párátky. Asi nějaké limonádové jednohubky. "To je snad semeno!" Zděsila se a víčko znechuceně vrátila do krabice. "Jo to je možný!" Dala jsem oči v sloup, když jsem si vzpomněla na jeho mikroskop. Ale tušila jsem, že je to jakýsi podivný experiment, podle označení čísel na víčku. "Asi jsi mu schroupala čtyřku." Zvedla jsem povelující se víčko s číslem. Kamarádka si dala ruku na čelo a asi deset minut si vyplachovala pusu. "Fuj!" Řekla a lokla si z flašky na stole, kde se povalovala hromada skript. Nějaké odreagování to chtělo. Tentokrát jsme s kamarádkou došly dále, než s ledovou kostkou. Seděla jsem na parapetu s roztaženýma nohama a nechala kamarádku. Spíše mě vzrušovalo, že to mohl někdo vidět z protější budovy. Kamarádka to prokládala loky z flašky, kterou jsme tak brzo dopily. Docela mě začala přivádět k orgasmu. Lidi na chodníku dole se koukali nahoru, kdože to z okna tak vzdychá. "Je to slyšet!" Zchladil nás kdosi postaršího věku pohoršeným tónem. A tak jsme zavřely okno. "Dík, bylo to fajn!" Řekla mi kamarádka, která se už měla na odchodu. A já už taky šla radši spát. Ráno mě nějak lákalo zkusit vyhovět narážkám, ať už budou jakékoliv. "Slečno, mohl bych vám ho tam šoupnout?" Uslyšela jsem narážku už na zastávce. Obvykle bych si toho ani nevšimla. "Dobře vy kanče!" Usmála jsem se na pána. Ten najednou zmlkl v úžasu. Asi se divil, že je to poprvé, co někdo reaguje. "No tak nic!" Řekla jsem , ale pán mi hned zastoupil cestu. "Říkala jsi dobře?" Zeptal se zmateně. "No, slyšel jste dobře!" Řekla jsem. "Jako necháš mi ho ti tam strčit?" Blekotal více zmateně. "Jo!" Řekla jsem. Pán byl sice nic moc, ale vzrušovalo mě, že to fakt udělá přímo na zastávce za bílého dne. Přestože na ni moc nikdo nestál. "Další autobus mi jede za dvacet minut!" Řekla jsem zmatenému pánovi a dala ruce na stěnu. Za chvíli jsem ucítila jeho vše ohmatávající ruce. Pán mi trochu kopl do nohy, abych se trochu rozkročila. Načež jsem mu vynadala, co že to dělá. "Obtěžuje vás tenhle?" Uslyšela jsem za sebou hlas dalšího muže. Tentokrát mladšího. "To zrovna ne! Pán mi ho tam jen chce strčit!" Řekla jsem, zatímco mi sahal na prsa. "Oh, aha..." Řekl kolemjdoucí rozpačitě. "Tady?" Dodal. "Jo, tady!" Řekla jsem a pobaveně koukala, jak zírá, když do mě zezadu osmělený pán vnikal. "Teda ty ji máš!" Řekl mi zasněně, když mě narážel na stěnu zastávky. Docela nemotorně. Všimla jsem si, že kolemjedoucí řidiči povážlivě zpomalují a u některých se v ruce objevily mobilní telefony. Vzdychala jsem jen letmo, protože mě to víc bavilo na zastávce, než počínání pána, který se trochu zadýchával. Pak jsem si uvědomila, že vlastně pán nepoužil kondom. Osmělila jsem se a zkoušela přitom udržovat oční kontakt s vejraly. Bylo to zvláštní, někdo sklopil zrak, jiný se pousmál. Asi by si ho i honili, kdyby nebyli zrovna na zastávce. "Teď ti to pod sukni cáknu pěkně naráz!" Zakřičel pán, a já uvnitř ucítila doslova proud a teplo. No páni. Cítila jsem ty pohledy, když mi z pod minisukně vytékalo semeno na zem. Kalhotky by přišly vhod. "Dobrá to mrdna!" Pousmál se nahlas na svoje okolí a očumujícího muže. Začal si pak pohvizdovat a chtěl moje číslo. Docela nevybíravým způsobem, že jsem odmítla. Zrovna mi přijížděl autobus do města, a tak jsem ostatním na zastávce (kteří se tam najednou odkudsi vzali) moc nevěnovala pozornost. Na podlahu autobusu mi ještě sem tam ukáplo semeno toho obejdy, a tak jsem se neodvážila posadit na sedačky. "Nechcete pomoct s tou taškou?" Uslyšela jsem za sebou, když jsem se pokoušela táhnout studentský nákup s dvaceti kily mouky na kolejní pekařské orgie. Pán si o to řekl. Vypadal věkově trochu starší, než já. Asi dvojnásobně. Zatím co se tahal s taškou, dali jsme se do řeči. Samozřejmě taška byla jenom jeho záminka a vedl mě ke svému autu na parkovišti. "Hmm, zase oktávka!?" Řekla jsem si, ale omylem to asi bylo docela slyšet. "Co máš proti Oktávii ty krávo?" Zakřičel pán a mrštil s taškou na zem nasedl a odjel. Vypadalo to, že jsem se dotkla jeho citlivého místa, přitom nebýt těch keců... Slyšela jsem ten den jen narážky studentů před budovou kolejí na můj nadměrný náklad. Jedné kamarádce tak komentovali její poprsí, ale tentokrát mysleli jen tu tašku. "Na co tolik mouky?" Smála se moje spolubydlící na koleji. Řekla jsem, že na moji zálibu. Byť s kolejními technologiemi. |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Jihočeský 
Moravskoslezský 
Středočeský 
Blansko Náš TIP!  |
