Moje babička Vlaďka bydlela kousek od nás na vesnici. Rád jsem u ní trávil dětství, měl jsem tam i spousty kamarádů a kamarádek. Jak jsem dospíval, jezdil jsem tam míň a míň, ale vždy se tam rád vracel. Jak za babčou, tak za kamarády. Především za Mončou, vnučkou babiččiny sousedky. Byla o 2 roky starší než já, ale už odmala jsme si rozuměli a nadělali se spousty rošťáren, žel, na doktory jsme si nikdy nehráli, což mě mrzelo. Jednou, když mi bylo asi 17 let, jsem k babičce přijel na nocleh, který jsem spojil i s návštěvou místní zábavy. Doufal jsem, že se tam Monča taky objeví a já budu mít tentokrát u ní úspěch. Moc dobře věděl, že po ní pálím, ale brala mě jako kamaráda, a já byl rozhodnutý to zlomit. Nicméně večer se nevyvíjel podle představ, Monča skončila s jedním mým kamarádem na ...

pokračování

To se tak jednou uprostřed noci moji rodiče vrátili z mejdanu. Byli dobře naladěni a veselí. Už bouchnutí vchodovými dveřmi mě probralo ze spánku, hlasitý smích a bouchání skříněmi mě probralo dostatečně abych vylezl z postele. Chtěl jsem jim říct, že v baráku je někdo, kdo by rád spal. Ale sotva jsem vylezl z postele, dům docela ztichnul. Až podezřele. Když jsem vylezl na chodbu, slyšel jsem plesknutí a mamku jak zakřičela bolestí. A další plácnutí, a další výkřik. Byli v kuchyni a táta si na mamce určitě léčil mindráky. "Ztichni, nebo ho vzbudíš" slyšel jsem taťku jak domlouvá mamce a následovalo další plácnutí. Ale to už mamka nevykřikla bolestí, ale slastí. Jako by se jí to líbilo. Srdce mi tlouklo jako šílené a já se potichu plížil ke kuchyni, dveře byly pootevřené. Naskytl se mi po...

pokračování