Bylo už dávno po třídních schůzkách a celá škola pomalu utichala. Chodby byly prázdné, zhasnuté a venku se stmívalo. Zůstal jsem v budově jako poslední, abych s třídní učitelkou mé dcery ještě v rychlosti dořešil její prospěch a blížící se výlet. Když jsem vešel do její třídy, seděla sama u katedry. Na sobě měla elegantní tmavé šaty a s únavou v očích si zrovna mnula kořen nosu. „Posaďte se,“ řekla s tichým úsměvem a zavřela třídní knihu. „Dneska to byl vyčerpávající den. Tolik rodičů, tolik stejných dotazů... Jsem vlastně ráda, že jste tu zůstal.“ Sedl jsem si blíž a vytáhl papíry. Během hovoru jsme se oba sklonili nad lavici tak blízko, až se naše těla dotkla. Vůně jejího parfému se rozlila celým tichým prostorem a v té chvíli se atmosféra rázem změnila. Vzhlédla. Její pohled sklouzl...

pokračování